.

Don’t let them know… part 3/?

25. února 2017 v 22:53 | Kim Hagumi |  Don't let them know

Don't let them know… part 3/?

Yoo~!
Už tři týdny po sobě stejná povídka?
Uuh vím… trochu blbé, ale…
Podle mojí Umma to vůbec nevadí, takže když tak, je to na ní~! :D
Ale i přes to doufám, že Vám udělá nový díl povídky radost :33
Ale bez dalších keců…
Please enjoy~


Jenže teď nebyl v pokoji sám. Taehyung se spokojeně rozvaloval po celé jeho posteli. Usmál se. Možná to nebylo tak špatné, že se Taehyung nevrátil domů. Jungkook si slíbil jednu věc, že se postará, aby se jeho nově nalezenému příteli nic nestalo. Především proto, aby ho vždy viděl tak šťastného, jaký byl v tuhle chvíli. Netušil proč, ale když se mu vybavil výraz, který Taehyung měl, než na něj promluvil… projel mu mráz po zádech. Už nikdy ho nechtěl vidět tvářit se tak ustaraně a ztraceně. Ne… postará se o to, aby se to neopakovalo…

Taehyung netušil, kolik hodin bylo, když se probudil. Venku už bylo světlo, ale nikdo kolem něj neběhal a nekřičel, že jde pozdě tam a onam. Místo toho byl všude klid a ticho rušilo jen pravidelné oddechování mladšího z nich. Jungkook ležel za ním, jakož to "velká lžička", ale pokud si Taehyung dobře pamatoval, tak před tím, než usnuli, byl velká lžička on. Zakroutil nad tím hlavou a pobaveně se uchechtl.

Nechtěl Jungkooka budit, ale musel, protože se nemohl dostat z jeho pevného sevření.
"Kookie, pustíš mě?" lehce s ním zacloumal, ale Jungkook se ani nepohnul. Zkusil to znovu, tentokrát silněji, ale opět bez úspěchu. Taehyung si povzdechl.
"KOOOKIEEEEE!!" zakřičel mu do ucha. Jungkook ho pustil, vyšvihl se do sedu, vytřeštil oči a zaujal bojovou pozici.
"Já nespím!!" vypadlo z něj. Taehyung se začal smát. Smál se tolik, až spadl z postele a dál se svíjel smíchy na zemi.


Jungkook se mezitím probudil ze šoku a přesunul se na kraj postele. Napřed se ujistil, že se Taehyung nepraštil, a až poté se na něj začal mračit.
"Hyung, to nebylo vtipné!" řekl. Taehyung se na něj podíval, oči plné slz od smíchu. Nedokázal mu odpovědět, na to ho ještě moc ovládal záchvat smíchu, proto jen záporně zakroutil hlavou.

"Co se tu děje?!" do pokoje vtrhl Jin v růžové zástěře, za ním hned přiběhl Namjoon. Jungkook, který stále seděl na posteli, přestal pozorovat Taehyunga a podíval se na nově příchozí.
"Myslím, že se zbláznil." prohlásil a znovu pohledem slej k Taehyungovi. Ten se začal smát ještě víc, když si všiml Jinovi zástěry. I Jungkook se začal smát, protože smích staršího z nich byl velice nakažlivý. Po chvíli se nesmáli už jen oni dva, ale všichni čtyři.

"Ale vážně, proč je Taehyung na zemi? A čemu se tak smál?" zeptal se Namjoon po chvíli.
"Kookie mě… odmítal pustit. Tak jsem mu zakřičel do ucha. Měli jste vidět jeho reakci!" vysvětlil jim Taehyung mezitím, co bojoval s dalšími salvami smíchu.
Jak Jin, tak Namjoon, nad tím jen pobaveně zakroutili hlavou.
"Jestli už jste oba vzhůru, tak byste se mohli jít nasnídat. Udělal jsem palačinky." oznámil jim Jin.
"Palačinky?!" ozvalo se sborově z postele a ze země. Oba dva byli rychlostí blesku na nohou a dole v kuchyni snad ještě rychleji.

Snídaně se obešla bez větších incidentů, pokud nepočítáme, že se Yoongi málem udusil kouskem palačinky, jak se jí snažil sníst rychle, protože hladový Jimin se mu je pokoušel ukrást. Jakmile všichni dojedli. Nejmladší ze sedmi, Taehyung a Jungkook dostali za úkol umýt nádobí.

"Umýval si vůbec někdy nádobí?" zeptal se Hoseok.
"Ne~!" Taehyung záporně zakroutil hlavou. "Matka by se nejspíš zbláznila, kdyby viděla, kde jsem, s kým jsem a co dělám." prohodil jakoby nic a začal utírat nádobí, které mu Jungkook podával.
"To jí tak vadíme?" Yoongi zněl uraženě. Taehyung se na něj omluvně podíval.
"Ona, není zlá jen… vidí svět jinak než já."
"Možná bys ho měl vidět trochu jako ona. Potulovat se v noci po téhle části města není nejlepší nápad." Jungkook na chvíli přestal mýt a podíval se na něj.
"Já vím, taky to normálně nedělám, ale včera… Potřeboval jsem pryč. Nechtěl jsem to dělat ještě horší."
Jungkook si okamžitě všiml změny Taehyungova výrazu. Tvářil se úplně stejně, jako předchozí večer, když ho potkal na ulici.
"To teď nebudeme řešit. Tohle doděláme a půjdeme ven, co ty na to? Dokud jsi tady, můžu ti to tady aspoň ukázat, aniž bych se bál o tvoje zdraví." Jungkook se na něj zazubil a Taehyungovi se z jeho návrhu rozzářil očička.
"Tak jo!" odsouhlasil nadšeně.

Po dokončení mytí nádobí se vrátili do Jungkookova pokoje. Taehyung si od něj půjčil čisté oblečení, a i Jungkook se převlékl. Když byli připravení, vydali se ven.
"Je něco specifického, co bys chtěl vidět?" zeptal se Jungkook, když vyšli ven z domu. Taehyung se zamyslel.
"Vlastně ani ne, nejradši bych viděl všechno! Ale co kdybys mi ukázal tvá oblíbená místa?"
"Moje oblíbená místa jsou většinou mimo město." přiznal Jungkook.
"To nevadí~! Veď mě!" Taehyung se na něj usmál a vzal ho za ruku. Jungkook nebyl zvyklý na podobné projevy náklonnosti, ale představa, že by kvůli němu Taehyung mohl být smutný, kdyby jeho ruku pustil, se mu nelíbila. Proto mu opětoval stisk a beze slova se vydal k místu, kam chodil vždy, když chtěl být sám.

Taehyung ho mlčky následoval. Vše si důkladně prohlížel. Na nic se neptal, prostě šel za ním. Jungkook nechápal, jak mu mohl tolik důvěřovat. Co kdyby ho chtěl zavést za město, okrást ho, zmlátit, nebo hůř? On sice nic takového neplánoval, ale živě si dokázal představit lidi, kteří by to rádi udělali.

Nejspíš se začal mračit, protože se Taehyung najednou zastavil těsně před ním a prst zapíchl mezi jeho obočí.
"Děje se něco?" zeptal se.
"Děje… pořád nechápu, jak můžeš být tak bezstarostný."
"Možná, protože už mi na ničem nezáleží… Půjdeme ještě daleko?" Taehyung, jako kdyby ignoroval vlastní řeč, se otočil k Jungkookovi zády a rozhlížel se po okolí.
"Počkej, jak to myslíš, že ti na ničem nezáleží?" Jungkook cítil, že Taehyung pustil jeho ruku, ale on ho nepustil, naopak, zesílil stisk, kdyby mu náhodou chtěl utéct.

Rozhostilo se ticho. Taehyung stál k Jungkookovi zády. Ruku nataženou za sebe. Jungkook se na něj díval zmateným pohledem. Ještě před chvílí byl Taehyung prakticky třetí Slunce, hned po tom nad nimi a Hoseokem, ale v příští chvíli mu řekl něco takového. Jungkook věděl, že je Taehyung jiný než ostatní. Jistým způsobem tušil, že jeho úsměvy nebyly vždy upřímné. Něco za nimi skrýval.

"Odpovíš mi?" promluvil na něj. Taehyung si nahlas povzdechl a otočil se na něj. Znovu měl ten výraz!
"Kookie… nech mě od všeho na chvíli utéct, prosím…" slovo "prosím" skoro zašeptal. V Jungkookovi se něco zlomilo. Přitáhl si ho k sobě a pevně ho objal.
"To místo není daleko. Přibližně pět minut chůze." oznámil mu. Taehyung se od něj trošku odtáhl.
"Jsem zvědavý, co je to za místo!" s tím se na něj zazubil. Jungkook mu úsměv opětoval. Taehyung potřeboval chvíli klidu a Jungkook mu ji chtěl dopřát.
… to be continued~

PS: Chyby prosím ignorujte, arigatou~ :33
PPS: Komentáře mě moc potěší! *-*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik Vás tu bylo? ;)

Klik ;) 100% (1325)

Komentáře

1 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | Web | 26. února 2017 v 9:38 | Reagovat

Ja chcem sakra vedieť čo tým TaeTae myslel! O.O okamžite mi daj další diel! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama