.

Misjudged… prologue

28. ledna 2017 v 22:02 | Kim Hagumi |  Misjudged

Misjudged

Yoo~!
Ano, vidíte správně!
Další nová kapitolovka, protože proč ne?
Je to přeci zadarmo! :D
Chtěla jsem zkusit napsat povídku na Alpha/Beta/Omega Dynamics~
Takže prakticky i Mpreg, ale to nevím, jestli se v téhle povídce objeví…
Nom, ale to prozatím není důležité! :D
Důležité je to, že to bude "Historical AU"!
Tenhle díl bude spíš takový prolog, nevím jistě, zda vůbec chcete povídku na tohle téma a hlavně, jestli budete potřebovat "slovníček pojmů", který psala i moje Umma Tomiko k její A/B/O povídce…
Uvidíme podle Vašich reakcí~
Ale teď už k povídce…
Please enjoy~ :33



Prologue~

Winter,
snow,
ice,
cold wind…
And everything he had were thin robes tangled around his shaking body.
Wandering from town to town.
Not having a place to live.
Not having a place to belong to.
Being alone.
That was the fate of male omegas.
Those freaks.
Despised by society…
For being different.
Was it true that he didn't have any rights to live happy a life…
…to be free?

Blížila se půlnoc. Nepamatoval si, kdy naposledy se pořádně vyspal, vlastně ani kdy se naposledy dosyta najedl. Jediné co věděl bylo, že se nesměl zastavit. Kdyby zůstal delší dobu na jednom místě… chytili by ho, stejně jako ostatní. Zavřeli do místnosti bez oken a nutili ho rodit děti. Jedno za druhým, pro různé lidi. Bohaté páry, které spolu nemohly mít děti. Pro osamělé muže a ženy, kteří byli ochotní zaplatit neuvěřitelné částky za dítě. Jen aby nebyli sami. A pro další typy, o kterých raději ani nechtěl přemýšlet. Přišlo mu to zvrácené. Obzvláště, protože věděl, že žádná omega to nedělala dobrovolně. Nebylo o ně, ani pořádně postaráno. Většina z nich umírala po druhém, někdy až třetím porodu. Proto nestále hledali další a další. Nikdy neměli dost.

Celým jeho tělem projel chlad, když silně zavál mrazivý zimní vítr. Zacloumal s ním. Tak silný byl vítr a on tak slabý. Potřeboval jídlo. Nechtěl krást, ale nikdo by mu ho neprodal, ani by ho nepozval dovnitř, a kdyby ano, tak by zavolali Sběrače, kteří by ho ihned odvedli. Co by lidé neudělali pro peníze. Většinou hledal nestrážené stodoly. Bylo v nich jídlo, které si mohl vzít, aniž by si toho kdokoliv všiml. A když měl velké štěstí, mohl se schovat v seně a vyspat se. Ovšem, žádnou takovou budovu, která by připomínala stodolu, neviděl. Jen domy pro obyvatele městečka. Rapidně mu docházely síly. Podlamovaly se mu nohy. Bál se, že když spadne, už se nebude moci zvednout. Obával se oprávněně. Jeho nohy už neudržely váhu jeho těla a on se svezl na zem. Podařilo se mu doplazit se do uličky a opřít se o stěnu domu. Doufal, že jen potřebuje popadnout dech.

Ale to nebyl jeho případ. Cítil se hůř a hůř. Začalo se mu zatmívat před očima a svět se s ním točil. Schoulil se do klubíčka. Kdyby mohl, tak by plakal. Ale co by mu to pomohlo. Jedině by ho to ještě víc vyčerpalo. Zavřel oči, zhluboka se nadechl. Přemýšlel, co udělal tak strašného, že musel tolik trpět.

Zvedl hlavu a zadíval se na oblohu. Viděl jen temné nebe, bez jediné hvězdy. Ani měsíc mu nesvítil na cestu. Připadal si tak sám, ale nebyl. Nevšiml si osoby, která se k němu přiblížila z druhého konce uličky, ve které seděl.
Zíral na nebe. Oči skleněné, nedívajíc se na nic a na vše. Trhl sebou, když ucítil ruku na rameni. Prudce se otočil na člověka, který k němu přistoupil. Vyděšeně se od něj odtáhl, pokoušel se vstát a utéct. Nemohl. Nohy odmítaly spolupracovat a on se bezmocně plazil dál od možného nebezpečí. Onen neznámý ho pozoroval s vytřeštěnýma očima. Nečekal od chlapce takovou reakci. Pomalu se zvedl a šel k němu. Když viděl, že se chlapec stále snaží od něj dostat co nejdál, znovu si sedl do podřepu.
"Nemusíš se mě bát, nechci ti ublížit." mile se usmál a natáhl k němu ruku.

Chlapec se přestal hýbat. S hrůzou v očích muže pozoroval. Ten tiše s nataženou rukou vyčkával, až se chlapec trochu uklidní. Trvalo to dlouhou dobu, než se chlapec odvážil opatrně přijmout nápomocné gesto. Jeho úsměv se rozšířil a opět se postavil. Pustil chlapcovu ruku a vzal ho do náruče. Chlapec ztuhl, zadržel dech a zatřásl se. Muž netušil, proč z něj měl chlapec takový strach. Až později, když ho nesl pryč, ucítil jeho sladkou vůni. Došlo mu, proč se tak bál….

Omega…

… to be continued~
PS: Chyby prosím ignorujte, arigatou~
PPS: Komentáře mě moc potěší~ :33
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaké jsou moje povídky?

Totálně super!! ^-^ 71.3% (199)
Rád/a si je přečtu :) 19.4% (54)
Dají se číst... 3.9% (11)
Nic moc... 2.2% (6)
Děs!! >o< 3.2% (9)

Komentáře

1 Linda Linda | Web | 29. ledna 2017 v 11:00 | Reagovat

Hm, super, je to skvěle napsaný, i když zatím není jasný vývoj...

2 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | Web | 29. ledna 2017 v 12:19 | Reagovat

Ja chcem ďalší diel a okamžite! Toto vyzerá tak dobre *-* waaaa prosím čo najskôr pridaj nový diel *-*

3 Luce Large Luce Large | Web | 29. ledna 2017 v 21:05 | Reagovat

Takéto blogy vôbec nemám rada. Na anime nevidím nič zaujímavé, ale už len z dôvodu tvojho krásneho dizajnu sa to asi posnažím pozrieť z iného uhla pohľadu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama